Středa 29. ledna 2020, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 29. ledna 2020 Zdislava

Škola a...inkluze

10. 01. 2020 15:38:08
Je nutné všechny začlenit. Abychom si navzájem víc rozuměli. Víc se vnímali, tolerovali a respektovali. Bez inkluze by naše děti vyrostly...no, v necitlivá stvoření, přeci!

Kamarádka, také školní psycholožka, mě poprosila o tip na práci se třídou (druhý stupeň), ve které je žák s tzv. speciálními vzdělávacími potřebami. V této třídě má konkrétně chlapce se složitým rodinným prostředím. Maminka péči odmalička zanedbávala, sama sociálně slabá, otec neznámý. Když k nim klučina nastoupil do první třídy, musela zasáhnout i sociálka a chlapce umístit do dočasné pěstounské péče. Nějak se pak životem probojoval dál, v současné době bydlí s babičkou, ale následky jsou na něm silně patrné dodnes. Nejen po citové stránce, kdy má potřebu druhých lidí se neustále dotýkat a ujišťovat se, že je přijímán, ale i po stránce dorozumívání. V sociálním kontaktu je neobratný. Sem tam k tomu slovně plácne vyloženou hloupost, některé děti se mu smějí. S nejistotou hledá slova na vyjádření se, druhému pak odkývá téměř cokoli. Zadávání úkolu chápe většinou až napodruhé, občas napotřetí. Úplně hloupý přitom není, jen vývojově o několik let opožděný. Trvale, nevratně. S vrstevníky, v obyčejném školním režimu, tak bývá často ztracený. Hůř chápe souvislosti, směje se, když se smějí druzí, bouchá do lavice, když nemá svůj den. Pak se omlouvá. A tak vznikají dennodenní nepříjemnosti, i přes přítomnost asistenta pedagoga ve třídě. Bylo by potřeba s tím něco udělat. Pracovat se třídou. Aby víc chápala, tolerovala, respektovala. Pracovat s klukem, aby se zklidnil. Tak, jak na to a co s tím?

Miluju film „Vesničko má středisková“. A tak nějak jsem si na něj vzpomněla. A představila si jeho hlavní hrdiny, hmmm, coby žáky současné třídy. V lavici by tak seděl výbušný a žárlivý řidič Turek, vedle něj jeho krásná žena Janička. Opodál zamilovaný Václav. A také doktor, který by se většinu vyučování kochal pohledem z okna. Nechyběl by dobrosrdečný předseda JZD Vojtěch Kalina, hostinský Rambousek (ten by seděl v poslední lavici, aby nemusel otáčet hlavou) ani rostlinář Kunc, který by za nic na světě nechtěl přijít hlavně o svou funkci nástěnkáře. Šaškem třídy by byl dozajista mechanik Drápalík. Součástí kolektivu by byl také nově příchozí žák, umělec a donchuan, malíř Evžen Ryba. Třída by měla i asistenta pedagoga, dobráka řidiče Pávka. Ten by nedal dopustit na svého svěřence, opožděného žáka třídy, závozníka Otíka. Tak, třídu máme. Pojďme je, všechny hezky po kupě, něco naučit. Třeba, kdy a kde se potkají dva vlaky, které vyjely současně proti sobě ze stanic Praha a vesnička Křečovice vzdálených od sebe 66km, jestliže vlak a bla bla bla. Pan Pávek váhá. Sice byl, jako asistent, na kurzu proškolen o odchylkách rozumového vývoje, pořád ale není odborníkem na matematiku ani speciálním pedagogem, aby věděl, jak látku Otíkovi polopatě vysvětlit, protože napoprvé Otík zadání nepobral a paní učitelka už se věnuje zbytku třídy. Má ale zdravý rozum a dobré srdce, tak Otíkovi šeptá, ať se úkolem nijak hluboce netrápí, opíše vše z tabule a je hlavně potichu. Turka vytáčí i polohlasný šepot těchto dvou, hlasitě se ozývá, že chce klid. Ostatní by se Otíka normálně asi zastali, ať po něm neřve a sám drží hubu, ale teď, ve vyučování, se to úplně nehodí. A je teda pravda, že klid by chtěli trochu i oni. Není to necitlivé, přemýšlí Janička? Když myslím na své potřeby místo na Otíka? Mám za Otíkem zajít o přestávce a podpořit ho? To už jí ale napomíná učitelka, nepracuje, duchem je určitě u kluků a na školu nemyslí. Turek rudne. Pan Pávek vzdává i třetí pokus, jak jednoduše matematický úkol Otíkovi vysvětlit. Cítí navíc, že víc šepotu už Turek neunese, hrozí výbuch. Sám za sebe by vzal nejradši Otíka ven, ukázal mu, jak se couvá s tatrovkou a lidsky by mu vysvětlil, že rychlost vlaku do Prahy znát k životu zrovna on opravdu nepotřebuje, ale on je jenom řidič, co on tomu rozumí, že jo? Někdo moudrý ale určitě věděl, proč to dělá. Proč je nutné všechny nahnat do jedné třídy. Na celý den. S Turkem a tak. Asi je to tak proto, aby všichni vnímali, že Otík existuje. Aby ho nevyčleňovali a víc s ním soucítili. To bude ten důvod! Nebo si snad myslíte, že kdyby byl Otík vzdělán jinde, svým tempem, ve svých limitech, tak by to celé fungovalo líp? Myslíte si, že by ho i tak ostatní vnímali jako součást vesnice, chtěli ho v ní? Dokázali by se za něj dokonce třeba i postavit? Nedali ho? Pcha, to je jen ve filmu! Ve skutečnosti přeci funguje ta...ta...inkluze. Nebo...vy jste o ní snad začali pochybovat?

Autor: Radana Večeřová | pátek 10.1.2020 15:38 | karma článku: 45.48 | přečteno: 11445x

Další články blogera

Radana Večeřová

Škola a..."veselé historky z natáčení"

Máte nějakou vtipnou vzpomínku na školní léta svá či svých dětí? Nebo školní průšvih, kvůli kterému jste mysleli, že nastal konec světa a dnes jím bavíte kamarády v hospodě? Sem s ním! Veselých historek z natáčení není nikdy dost!

21.1.2020 v 22:24 | Karma článku: 40.25 | Přečteno: 7231 | Diskuse

Radana Večeřová

Škola a...páchání pomoci

Pokud soucítíš s hladovým, nauč ho chytat ryby. Nechytej mu je sám. Pak totiž nepomáháš, ale pácháš. Pácháš pomoc.

27.10.2019 v 13:14 | Karma článku: 43.14 | Přečteno: 6453 | Diskuse

Radana Večeřová

Škola a...ADHD

Hyperaktivní dítě jde spát, nemůže usnout, tak počítá ovečky: "Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééééj makaréna!"

14.6.2019 v 22:27 | Karma článku: 38.41 | Přečteno: 4591 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Jašík

Konat nebo nechat plynout?

Být neustále aktivní a něčeho se domáhat nebo v klidu vyčkávat, až se věci stanou? Ať už jde o získání partnerky, práce nebo snahy někde prorazit, tak neustále volíme mezi těmito možnostmi. Dá se říct, která je lepší?

28.1.2020 v 22:20 | Karma článku: 4.11 | Přečteno: 94 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak mě pánbůh potrestal

Myslím, že se to někdy stalo každému z nás. Provedli jsme něco, o čem jsme věděli jenom my a nikdo jiný. A pánbůh nás okamžitě potrestal tak jednoznačně, že jsme věděli, že je to za tohle, a možná jsme se i trochu zastyděli...

28.1.2020 v 22:00 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 320 | Diskuse

Pavel Opl

Operativní složky bezpečnostních orgánů jsou v troskách. Říká bývalý policejní rada ÚOOZ.

Proto vidíme neustále se zvyšující snahy o plošné monitorování všech a všude v míře, která je již zcela neakceptovatelná.

28.1.2020 v 20:21 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 387 | Diskuse

Martin Prášek

E-shop na dálniční známky a "čínský syndrom"

Víte, co je rychlejší, než let paprsku světla ve vakuu? Let Kremlíka přez palubu. A právě ta obrovská rychlost a nulový odpor politiků., kteří jinak zatloukají a mlží, budí nejvíc podezření.

28.1.2020 v 20:17 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 246 | Diskuse

Emrich Sonnek

Soumrak sousedského soužití

Celou noc jsem se převaloval na posteli a v hlavě se mi rojily černé myšlenky. Vstával jsem rozlámaný a v práci to podle toho vypadalo. Nevím, jestli mi hlava třeštila víc z nevyspání, nebo z toho včerejška.

28.1.2020 v 18:03 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 643 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5043

Jsem máma od dvou dětí. Kluků. Taky jsem psycholožka. Školní. "Za nás" nic takového na škole nebylo. K čemu? Utři slzy, sopel, nějak je, nějak bude. Proč jsou vůbec na školách školní psychologové dnes? A tak mě napadlo začít o tom psát. Přiblížit profesi skrze popis nejčastějších témat. Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na VŠ v Brně, dodělala si psychoterapeutický výcvik (PCA). Ve školství tak pracuji poradensky i terapeuticky. Z netradičních metod využívám například tzv. herní pískoviště, což je možnost zhmotnění vnitřního světa dětí i dospělých do prostoru malého pískoviště s využitím nejrůznějších figurek. Připravuji peventivní programy pro třídy, adaptační pobyty pro šesťáky, předškolní kurzy pro budoucí prvňáčky, dělám profesní diagnostiku deváťákům. S rodiči i učiteli hledáme cesty, když například začne nosit dítě, z ničeho nic, čtverky, pětky, trpí strachem z mluvení před třídou, cítí se ve třídě často samo nebo se třeba doma odmítá odtrhnout od mobilu. A protože ráda píšu, rozhodla jsem se přiblížit můj pracovní svět a hlavně svůj pohled na nejčastější otázky skrze blog. Tady je.

Najdete na iDNES.cz