Úterý 25. února 2020, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. února 2020 Liliana

Škola a..."veselé historky z natáčení"

21. 01. 2020 22:24:58
Máte nějakou vtipnou vzpomínku na školní léta svá či svých dětí? Nebo školní průšvih, kvůli kterému jste mysleli, že nastal konec světa a dnes jím bavíte kamarády v hospodě? Sem s ním! Veselých historek z natáčení není nikdy dost!

Jako matka a psycholožka v jednom budím určitá očekávání. Ne vždy se mi je daří plnit. Vzpomínám, když můj starší (nyní devítiletý) syn nastoupil ve svých třech letech poprvé do školky a já za ním poprvé zavřela dveře a šla poprvé po mateřské opět do práce. Cítila jsem nadšení. Z nové životní etapy, z ukázkově zvládnutého prvního dne. Žádný pláč, úsměv, zamávání, dítě psycholožky, chápete. Když jsem si pak ve stejný den, odpoledne, pro své dokonalé mládě do mateřské školy znovu přišla, vzala si mě paní učitelka bokem. Chtěla mi jen říct, že měla dnes s Ondrou vážný rozhovor...a úplně běžné to, první den, není. Krátce po mém odchodu se sebral a spolu s dalšími dvěma kluky odešli bez jejího vědomí do ředitelny, aby si tam zapnuli počítač... Prý je to ve třídě už nebavilo a chtěli si pustit pohádky. Aha. Takže tak.

Onehdá jsem zase jela jako zdravotník na lyžařský kurz. To byla zima ještě plná sněhu a chata, ve které jsme s celým turnusem zakotvili jakoby z oka vypadla ubytování z filmu Sněženky a machři. Byla jsem nadšená. Méně už naši sedmáci. Prý spát po osmi v jednom pokoji nebudou, na teplou vodu musí ve sprše čekat a v rohu pokoje jsou pavouci a jiná havěť. A jestli prý budou mít i nějaké osobní volno. Měli. Po večerce pokračovali v tajném mejdanu, což by až tak nevadilo, kdyby u toho nestláskali, co našli. Ráno se tak třem dámám z pokoje udělalo, po probdělé noci a nočním obžerství z brambůrků, koly, energiťáků, a gumových medvídků, blivno, načež jedna z nich zavolala domů, že tu řádí nejspíš nějaký virus. Že leží celá chata a umíráme. Úzkostná maminka tehdy zalarmovala hygienu hned ze tří měst. Odpoledne nám tak před chatou přibrzdila delegace z Kroměříže, Uherského Hradiště a Zlína a jala se horský hotel proklepnout kompletně od půdy po sklep. Chyběly už jen ochranné obleky proti ebole. Že nic nenašli a všichni jsme přežili, netřeba dodávat.

O pořádný průšvih se postarali šesťáci mojí kolegyňky. Když jeli autobusem na výlet, měli tak dlouhou chvíli, že je nenapadlo nic lepšího, než na kus papíru napsat "byli jsme uneseni, volejte policii" a vzkaz přilepili na zadní sklo autobusu. Hrad s hladomornou a mučírnou prý tehdy sice navštívit nestihli, ale akce to prý byla nezapomenutelná!

Jiná kolegyňka zase jela s osmákama do Anglie. Na benzince u Londýna si dali krátký rozchod. Když se pak chystali jet dál, přišel jeden klučina s tím, že na jeho sedadle sedí asi nějakej utečenec. Učitelka ho nejdřív sjela varovným pohledem a slovy: "Pažoute, nejsi vtipný". Ale, co myslíte? No, byl tam.

Mám jednovaječné dvojče. Je dětskou lékařkou a když pracovala v Baťově nemocnici ve Zlíně, přivezli k nim jednou naši deváťačku. Moje sestra se nad ní skláněla ve chvíli, když se probírala z narkózy. Deváťačka na ní prý nejdřív zamrkala, pak vytřeštila oči a následně zašeptala: "ale...vy pracujete u nás ve škole...".

Jako dvojčata jsme se zkusily, ve spojitosti se školou, prohodit jen jedenkrát, ale stálo to za to. Bylo to v době, kdy sestra studovala gympl ve Zlíně a já pajdák v Kroměříži. Ve Zlíně měli ředitelské volno a nás napadlo, že konečně zkusíme, jak moc jsme si podobné. No, trochu kecám, to ředitelské volno u Kačky ve škole se mi hodilo. Kdo by si nechtěl dát ve škole den pauzu, poslat za sebe náhradu a ještě se těšit na bezva zážitky? Do plánu jsme zasvětili jen moji nejlepší kamarádku ze třídy. Ta nás obě znala už ze základky, pro ni jsme byly obě rozpoznatelné a nad našim plánem si ťukala na čelo, že to nemůže projít a budeme mít parádní průšvih. Cestou ve vlaku prý pak fascinovaně koukala, jak Kačku zdravily moje kamarádky ze školy, ve třídě pak i spolužačky, nikdo nic nepoznal, takový normální den. V hodině angličtiny jí pak jen učitelka napomenula, že je dneska nějaká zamlklá a zda se něco neděje. O ukončení akce (mezi spolužáky) pak poprosila kamarádka sama, která nemohla pobrat, že nás druzí fakt nerozeznají a tak se pak jen na Kačku chodili dívat z ostatních tříd. Zaraženě stáli mezi dveřmi a kroutili hlavou, že to jsem já a Olga si z nich určitě jenom dělá srandu.

A dvojčecí příhodou své povídání i ukončím. To jsme totiž měli třídní sraz se základkou. Akce dlouho plánovaná, místo sletu několikrát změněné. V den konání jsem si tak nebyla úplně jistá, která z hospod pod sídlištěm má být centrem našeho setkání. Přibrzdila jsem nejprve v hospůdce U Barcuchů. Vešla jsem dovnitř, očima pozdravila číšníka za barem, usmála se na pár sedící nejblíže u dveří. Pomalu jsem pak pohledem projížděla celý lokál. Nakoukla jsem do salónku, kde probíhala nejspíš podobná akce, ale nikoho z přítomných jsem nepoznávala. Přišla jsem tedy k baru. "Prosím vás, my tu dnes asi máme mít sraz se základkou, ale úplně jistá si nejsem...Není tu rezervace na jméno...hmmm, kdo to vůbec rezervoval? Jo, Šťastná! Ne...počkejte...Sýkorová, vlastně, Novotná!" Číšník listoval knihou a kroutil přitom hlavou. "Ne, nikoho takového tu nemám...a...není to vedle, ve Vlžanovi?" "Jo," připustila jsem a rozepla si u toho svůj černý kabát a pohodila rozpuštěnými vlasy, "já si právě nejsem jistá, děkuju!". U Vlžana to fakt bylo. Seděla tam už spolužačka Šťastná i Novotná a já jim právě popisovala, jak mám děravou hlavu, když dorazila moje sestra, dvojče. "Hele čau, neberete telefon, víte to? Já tu bloudím a vy nic!" "Aha, a kde jsi byla?" "No, U Barcuchů..., ale byli tam nějací divní. Přišla jsem, horko tam bylo, tak jsem si rozepla černý kabát a popravila si rozpuštěné vlasy. Očima jsem pozdravila číšníka u baru. Pak jsem se usmála na lidi, co seděli hned u dveří a projela jsem očima i lokál, jestli tam někoho nepoznám. No nic, ale všichni na mě divně koukali. No a pak jsem šla omrknout i salónek. Taky nikdo známý, ale lidi divný, otáčeli se po mě. Tak jsem jim kývla na pozdrav a šla k baru. Ptám se, zda tady dnes není třídní sraz, ale že si nejsem úplně jistá. A že je to asi rezervované na jméno Novotná, možná Šťastná. No, a on chvíli mlčel, upřeně mě pozoroval a pak beze slova začal listovat knížkou hostů. Pak přestal, podíval se na mě a povídá: "ale...já jsem vám už říkal, že to tu není". A tak jsem mu řekla, že má asi pravdu a že se podívám k Vlžanovi, tam, že by to mohlo asi být. Nic už neříkal, tak jsem šla."

No, a co vy? Nějaká podobná veselá historka ze školního natáčení by nebyla? Sem s ní!

Autor: Radana Večeřová | úterý 21.1.2020 22:24 | karma článku: 40.40 | přečteno: 7358x

Další články blogera

Radana Večeřová

Škola a...inkluze

Je nutné všechny začlenit. Abychom si navzájem víc rozuměli. Víc se vnímali, tolerovali a respektovali. Bez inkluze by naše děti vyrostly...no, v necitlivá stvoření, přeci!

10.1.2020 v 15:38 | Karma článku: 45.50 | Přečteno: 11543 | Diskuse

Radana Večeřová

Škola a...páchání pomoci

Pokud soucítíš s hladovým, nauč ho chytat ryby. Nechytej mu je sám. Pak totiž nepomáháš, ale pácháš. Pácháš pomoc.

27.10.2019 v 13:14 | Karma článku: 43.17 | Přečteno: 6478 | Diskuse

Radana Večeřová

Škola a...ADHD

Hyperaktivní dítě jde spát, nemůže usnout, tak počítá ovečky: "Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééééj makaréna!"

14.6.2019 v 22:27 | Karma článku: 38.50 | Přečteno: 4618 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

Česko prý má pandemický plán, bude nám ale něco platný…?

Dle slov našeho pana ministra zdravotnictví je naše země na případnou výzvu zvanou koronavirus, údajně připravena. Máme prý pandemický plán...

25.2.2020 v 11:51 | Karma článku: 26.42 | Přečteno: 708 | Diskuse

Jiří Turner

Budeme mít symbol rekatolizace i symbol odporu proti putinizaci!

V brzké době bude na Staroměstském náměstí znovupostaven Mariánský sloup a náměstí před ruskou ambasádou ponese jméno Borise Němcova, který byl za svého života neoficiálním „předsedou fanklubu“ Vladimira Vladimiroviče.

25.2.2020 v 11:23 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Bartoň

Čínská chřipka sto let od španělské

Světová pandemie tak zvané španělské chřipky probíhala v letech 1918 až 1920. I ona měla ale pravděpodobně původ v Číně a v českých zemích si vyžádala desítky tisíc obětí.

25.2.2020 v 8:00 | Karma článku: 27.17 | Přečteno: 2364 | Diskuse

Bohm Vladimir

Problém lídrů zemí, jenž nemají děti

Prosperita každé země se odvíjí od schopnosti jejich vládních představitelů. Mohli bychom vyjmenovat spoustu vlastností a předpokladů pro úspěšné vůdce a politiky, ale sledování jednoho z nejdůležitějších předpokladů

25.2.2020 v 8:00 | Karma článku: 26.04 | Přečteno: 476 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

70 let od smrti Otce Josefa Toufara

Dne 25.2.1950 - symbolicky na 2. výročí tzv. vítězného února - zemřel ve vězení farář Josef Toufar. Člověk, který byl vybrán StB jako oběť a hrozba odpůrcům "nových pořádků". Jeho vrahem byl Ladislav Mácha.

25.2.2020 v 5:24 | Karma článku: 28.54 | Přečteno: 509 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5090

Jsem máma od dvou dětí. Kluků. Taky jsem psycholožka. Školní. "Za nás" nic takového na škole nebylo. K čemu? Utři slzy, sopel, nějak je, nějak bude. Proč jsou vůbec na školách školní psychologové dnes? A tak mě napadlo začít o tom psát. Přiblížit profesi skrze popis nejčastějších témat. Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na VŠ v Brně, dodělala si psychoterapeutický výcvik (PCA). Ve školství tak pracuji poradensky i terapeuticky. Z netradičních metod využívám například tzv. herní pískoviště, což je možnost zhmotnění vnitřního světa dětí i dospělých do prostoru malého pískoviště s využitím nejrůznějších figurek. Připravuji peventivní programy pro třídy, adaptační pobyty pro šesťáky, předškolní kurzy pro budoucí prvňáčky, dělám profesní diagnostiku deváťákům. S rodiči i učiteli hledáme cesty, když například začne nosit dítě, z ničeho nic, čtverky, pětky, trpí strachem z mluvení před třídou, cítí se ve třídě často samo nebo se třeba doma odmítá odtrhnout od mobilu. A protože ráda píšu, rozhodla jsem se přiblížit můj pracovní svět a hlavně svůj pohled na nejčastější otázky skrze blog. Tady je.

Prodáváte rasistické zákusky, tvrdí zákazníci. Tradiční, brání se výrobce

Čokoládová pusinka, zákusek populární hlavně během německých únorových karnevalů, narazila na odpor kvůli svému...

Všichni jste krásní, říká modelka. Předávání cen moderovala zcela nahá

Modelka Ibi Støvingová (45), která moderuje dánskou verzi americké show Naked Attraction, vyvolala pozdvižení...

Vždycky jsem byla obdařenější prsatice, směje se Lucie Benešová

Chtěla domek na Sicílii, ale nakonec si pořídila hezké místo pro stavbu v Jizerských horách. „Mám plno plánů, pořád...

PRVNÍ DOJMY: Co až tvé nahé fotky uvidí mamka? I herečky V síti pláčou

Vít Klusák zažívá věk zralosti. Zatímco v debutu Český sen ubližovala mystifikace neškodným zástupům toužícím po...

Hospody, kolo a památky. Orlando Bloom si v Česku užívá se psem i snoubenkou

Orlando Bloom (43) natáčí v české metropoli seriál Carnival Row. Kromě herectví se tu nejčastěji věnuje svému psovi,...